Irakli Beach – zážitek, na který nezapomenete

Jeden den jsme si chtěli udělat výlet na pláž Irakli, která se nachází cca 35km od Sunny Beach. Na cestu jsme se vydali autem v odpoledních hodinách, když to vypadalo, že v letovisku nebude co dělat. Na mapě jsem si našel, že k Irakli se dostaneme odbočením z hlavní cesty spojující Burgas a Varnu. Obec Ravda s hotelem Stanny Court, ve kterém jsme byli ubytováni, se nachází na této spojnici, a proto jsem si udělal do GPS jen poznámku, kde bych měl odbočit z hlavní silnice. Šance, že by navigace věděla, kam jet jsem rovnou vzdal. Půlka nových dálnic v ní uvedena nebyla (TomTom s novou aktualizací).

DSC_0171

Cesta do hor nad Sunny beach

Po vyjetí z Ravdy nás silnice provedla středem rušné Sunny Beach a směřovala do hor, stále doprovázená značkami na Varnu. Ze Sunny Beach směrem na sever je běžná cesta I. třídy, jen se za městem hodně klikatí, má spoustu odboček neznámo kam a nelze jet příliš rychle. Toho využívají „veřejné služebnice“, aby pomohly unaveným řidičům od napětí z cest. Stačí ujet jen 5km za město a nikoho už nepotkáte. Na cestě je na Bulharské poměry docela rušno, ale pokud jezdíte občas v ČR, tak Vás nepřekvapí asi nic a po projetí přes hory můžete začít i předjíždět.

DSC_0059

Výhled z restaurace Khan´s Tent na Sunny Beach. Na horizontu vlevo je Starý Nessebar.

 

Zhruba v půli cesty do hor stojí za povšimnutí odbočka s šipkou Khan´s Tent. Pokud se odhodláte vydat touto až zvláštně širokou silnicí, na jejím konci naleznete překrásnou vyhlídku s restaurací, ze které je pohled na celý záliv – od Nessebaru, přes Sunny Beach, až směrem na Elenita za Sveti Vlas. Vydrželi jsme tam stát asi hodinu a koukat se po okolí.

DSC_0200

Odbočka na vedlejší cestě k Irakli. Emona rovně!

DSC_0203

Cesta k Emoně a majáku. Tohle je ta lepší část!

Zpět k cestě na Irakli pláž. Na vrcholku hor už budete v polovině cesty a ve chvíli, kdy sjedete do údolí, uvidíte malou ceduli ukazující směr k Irakli Beach a Emona. Emona je malá vesnička na konci cesty asi 5 km od hlavní cesty. Pokud nejste vyloženě dobrodruzi, nemáte obrovskou touhu vidět maják na skalách, ve vojenské základně, nemáte terénní auto, případně nemáte všechny uvedené věci najednou, raději Emonu nenavštěvujte. Oněch 5 km jsem svým autem (Fabia) jel 45 min v jednom směru a dalších 45 min ve směru zpět. Cesta připomíná stezku odvahy a v hodně místech jsem jel raději po polních cestách nebo polem vedle cesty, než abych po oficiální silnici pokračoval. Pokud si říkáte, proč by to někdo dělal, odpovědí je má tvrdohlavost a stanovisko, že když tam bylo auto z googlu, tak tam dojedu taky! Ano, nic moc důvod, ale ten maják jsem chtěl vidět.

DSC_0235

Emona. Tohle je ta horší cesta. :)

 Maják jsme nakonec opravdu viděli, na vzdálenost asi 150m, blíže jsme se neodvážili. Když si to vybavím zpětně, bylo to velmi vtipné.

DSC_0219

Za plotem s výhledem na moře a maják.

Po silnici směr Emona jsme dorazili na pastviny, kde se volně pásly krávy. Maják byl vidět v dáli. Pokračovali jsme dále polem, já se bál o podvozek vozu, přítelkyně o to, aby se k nám nějaká z „krav s rohama“ nerozběhla. :D Zhruba 250m od majáku, se v cestě zjevil plot s ostnatým drátem a varováním, že se před námi nachází vojenská základna a vstup komukoli zakázán. Maják byl v ní. Zaparkovali jsme auto vedle vrat do zóny, asi 10m od srázu do moře a vyrazili udělat několik fotek. Shodou okolností během chvíle projíždělo civilní SUV a řidič, starší zavalitý muž, vyrazil odemknout bránu. Docela přidrzle jsem se ho česky zeptal, zda se můžeme jako dva turisté podívat na maják a výhled z něj na moře. Chvíli se zarazil, přeměřil si nás očima, koukl na auto, asi si musel myslet něco o bláznech, a nakonec se jen bulharštinou zeptal, zda jsme Češi. Docela překvapeně, že poznal jazyk, jsem mu to odkýval hlavou a chlapík pokynul, abychom tedy šli dále za bránu, ale bez auta. Projel za námi svým autem, zastavil pár metrů od brány a šel ji zavřít. Mysleli jsme, že když jediná viditelně vyježděná cesta vede na maják, svezeme se s ním (pořád to bylo asi 200m), ale chlapík po zavření brány jen nasedl do svého SUV, zamával nám a metrovou trávou vyrazil úplně jiným směrem, k budovám na horizontu. Tak jsme se ocitli ve vojenském prostoru, kde civilisté nemají co dělat. Zůstali jsme chvíli stát, koukajíce jak auto mizí v trávě, a pak ohromení situací, vyrazili směr maják. Však, co bychom taky řešili, ne?

DSC_0227

Cesta k majáku, dál jsme nedošli.

Co jsme měli řešit hned, jsme zjistili po pár desítkách metrů, kdy se začali ozývat psy velmi silným, zuřivým štěkotem. Nebyl to ten pravý okamžik představovat si výraz toho překvapeného vojáka na hlídce, kdyby před sebou, ve středu vojenské zóny, uviděl dva vysmáté turisty s foťákem na krku a raději jsme brali nohy na ramena a pryč. Plot byl sice s kladkou, ale dobrý pán, který nás vpustil dále, zřejmě počítal s tím, že půjdeme někdy ven, a proto řetěz jen přehodil a nezamkl. Já tu kladku raději zaklapl hned po vyběhnutí ven, aby na nás nic nevyběhlo. Následoval rychlý skok do auta a velmi pomalá jízda z místa činu, opět po louce.

DSC_0206

Tak daleko, že i lišky dávají dobrou noc… v tomto případě vlci.

Při zpáteční cestě jsme již na Irakli Beach dojeli. Než se dostanete na pláž, minete jeden autokemp a parkoviště, kde můžete svůj vůz odstavit za malý poplatek. Podél cesty není moc reálné vozidlo nechat, je dost úzká a krajnice nejsou místem, kde by jste chtěli zjišťovat, jak hluboko do vysoké trávy spadnete.

DSC_0264

Příchod na Irakli Beach

Příchod na pláž Vás ohromí. Úzká cestička od parkoviště končí přímo na pláži, která svou délkou snadno konkuruje kterémukoli letovisku, jen na ní není jediný hotel! Na severní i jižní straně je pláž zakončena skálou. Cestička ústí v severnější třetině pláže, na které se kromě jediného plážového baru a pár lehátek nachází i hřiště na beach voleyball nebo vodní atrakce. Celé zbylé dvě třetiny směrem na jih jsou bez jakéhokoli zázemí. Jen písečná pláž, moře, les, skály. Místo, které by měl navštívit určitě každý, kdo si chce užít nerušenou dovolenou. Pár hodin oddechu na takovém místě dokáže člověka opět pořád nabít energií.

DSC_0285

Pohled na severní část pláže.

DSC_0287

Pohled na jižní část pláže.

Napište mi své zážitky z Vašich cest. Přibalte klidně i fotky a pošlete vše přímo k nám. Rádi se o vše podělíme na blogu.

Krásný den… Jiří

  1. Agnesa Odpověď

    Dekuji za reklamu! Jste to tak skvele napsal, ze hned jak se vratim,navstivim Irakli. Jeste jsem tam nebyla. Ne vsechni v Bulharsko bydlime u more :)

  2. Pingback: Kaliakra – pevnost kdysi, pevnost dnes | Bulharsko Dovolená

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>