Kaliakra – pevnost kdysi, pevnost dnes

Mys Kaliakra, jak jméno již napovídá, je výčnělek území do Černého moře na východě Bulharska. Na mapě jej naleznete v severní části pobřeží, jen pár desítek km od Rumunských hranic. T oto místo mě upoutalo již při plánování celé cesty do Bulharska. Výzva to byla nejen z hlediska touhy po poznání dalšího vzdáleného místa, ale také, protože cestou se dalo navštívit několik dalších zajímavostí a celé to krásně spojit v jeden poznávací den.

Celý den nám začal nečekaně pozdě. Vstali jsme, až se nám chtělo, a protože se nám moc nechtělo, vyvalili jsme se z postele až okolo 10 hodiny. Posnídali jsme a vyrazili na předem připravenou cestu. Zabloudit se v Bulharsku u moře moc nedá. Po celém pobřeží je jen jedna hlavní silnice, která některá letoviska obkrouží a rozdělí se na několik sjezdů do letoviska, hlavní proud vede vždy rovně dále. Byl krásný slunečný den, rozhodli jsme se proto cestou zastavit ještě na několika místech a vykoupat se.

DSC_0148

Moře u Obzoru

Projížděli jsme přes letovisko Obzor, které je velmi krásné místo. Hlavní silnice vede středem letoviska a k moři je to jen kousek. Nikde nejsou žádná omezení a nic nebránilo průjezdu skrz celé městečko, až k první línii hotelů, které jsou přímo na pláži. Chvíli mi trvalo najít cestu vhodnou k průjezdu až k pláži, ale povedlo se. Dojeli jsme po silnici okolo pláže až ke konci města, kde se cesta svažovala z malého kopečku, na kterém stojí všechny hotely, rovnou dolů na pláž. Nebylo co promýšlet, idea byla jasná, vyrazit přímou cestou na pláž. Místo, které jsme zvolili, se ukázalo jako perfektní. Ocitli jsme se na konci řady hotelů, u jedné novostavby, kde bylo dostatek místa pro zaparkování. Parkovali jsme necelých 5m od pláže a 20m od moře – ideální místo pro cestovatele. Z kufru bylo potřeba vzít jen deku, pití, krém na opalování a nic nebránilo klidnému lehárku na vyhřátém písku. Bosky se po něm už moc chodit nedalo, protože to neskutečně pálilo, ale pocit hořících nohou bez problému otočilo ještě nevyhřáté moře, které nás dokázalo velmi rychle zchladit. Teplotu bych viděl někde okolo 20 stupňů. Zašel jsem si zaplavat do vln k dalším několika odvážlivcům a vydržel jsem si to užívat několik minut. Nakonec jsme udělali „povinné“ foto z dovolené ve vlnách a po hodince a půl na slunci, které mělo ten den docela sílu (dle auta 37,5 stupňů ve stínu), jsme pokračovali směrem k Varně. Z Obzoru do Varny prakticky není možnost někam odbočit, silnice je v dobrém stavu a po chvíli jsme doputovali k dalšímu bodu naší trasy Delfináriu ve Varně. Toto přeskočím, více v článku o Delfináriu samotném.

DSC_0535Z Varny byla plánována zastávka ještě v Albeně a Balčiku. Tento plán vzal rychle za své. Albena patří jednomu „milému“ miliardáři, který celý resort obehnal plotem a vstup je pro residenty nebo klienty hotelů, kteří zaplatili. Pro běžné návštěvníky je připravena závora s kasičkou, kde pokud chcete dál, musíte platit. Neměli jsme v Albeně přesný cíl a otočili jsme před závorou směrem k původní trase na Balčik a dále. Balčik byl dalším překvapením, je tak maličký, že středem vede hlavní silnice, na kterou vše navazuje. Jedna malá marina a hlavně pekelný smrad ryb ve vzduchu se postaraly o náš velmi spěšný odjezd.  Tyto dvě nečekané zrychlení v trase nám zařídily značný časový předstih v harmonogramu. Využili jsme to hned při další příležitosti a prohlédli si další z našich hotelů – Tracian Cliffs Golf & Resortfoto zde. Jednalo se o hotel u města Kavarna, kde jsme také velmi dobře povečeřeli a pobavili se s neuvěřitelně milou obsluhou. Bulharsko se pro mě zařadilo se svými pokrmy k velmi lehké a zdravé kuchyni. Při pobytu jsem neustále něco zkoušel a vždy mi vše chutnalo, dokonce mořské potvory (šneci, lastury, etc., o stravování ZDE)

DSC_0537

Socha u obce Kavarna

Na Mys Kaliakra jsme dorazili až v pozdních odpoledních hodinách. Mělo to hned několik dost podstatných výhod. Množství turistů bylo velice zredukováno, vstupné po nás již nikdo nechtěl, na parkovišti bylo místa habaděj a mohli jsme udělat velké množství fotek, na kterých nám nikdo nezacláněl.

Mys Kaliakra - parkoviště

Mys Kaliakra – parkoviště

Kdo má rád umění, sochy a historii si přijde na své. Už na příjezdové cestě stojí krásný, vysoký kamenný sloup s vytesanými postavami. O pár metrů dále u parkoviště je další socha v nadživotní velikosti se zvony zavěšenými okolo na sloupech, koukající směrem k pevnosti. Ještě než dojdete po klikatící se cestě mezi pozůstatky bývalého osídlení až k bráně, minete velké množství krámků se suvenýry, kasu a pokud netrpíte závratěmi, doporučuji i pohled ze skal na moře. Musíte přijít trošku blíže k okraji útesu, ale skoro nikde nejsou ploty, zábradlí ani nic podobného, takže není problém.

Pozůstatky Římských lázní - Mys Kaliakra

Pozůstatky Římských lázní – Mys Kaliakra

Po krátké procházce mezi základy starých budov, jsme se vydali k bráně. Je to jediný stojící kus historie oddělující pevnost od zbytku pevniny. Pohled na bránu z pevninské části byl velmi zajímavý, hned za branou se totiž cesta dost prudce zvedá do výše a působilo to na mě zvláštně, jako by samotné hradby nebyly hradbami, ale plotem, zpoza kterého se obránci mohli koukat na osídlení za ním. Výhled směrem k pevnině vzbuzuje rozporuplné pocity, kromě pozůstatků osídlení jsou vidět také nádherné skalnaté útesy, které se táhnou ze severu na jih, ale celek dost kazí velké množství větrných elektráren, kterými je posetý úplně celý horizont. Všimli jsme si toho už cestou ke Kaliakře z Kavarny. Je to jen pár minut autem, ale všude kde se dalo, Bulhaři rozmístili větrníky.

DSC_0626Zpět k pevnosti. Po průchodu branou a vyšlápnutí malého stoupání se objeví další stánky se suvenýry a na malém náměstíčku i brána do areálu novodobé pevnosti. Bulharské vojsko si zabralo vršek skály pro své účely. Stejně jako na majáku u Irakli nejspíše i zde sledují moře. Prošli jsme plácek rovně na druhou stranu, kde se začal svažovat dost prudce dolů z kopce a po kamenité cestě lemované jen zábradlím z řetězu, jsme nakonec došli až k překrásné restauraci zasazené do skály. Protože počasí nebylo ve večerní hodinu zrovna nejpřívětivější a od moře byl cítit chladnější vzduch. Objednali jsme si teplé nápoje a užívali si pohled na moře. Restaurace je na půl zasekaná do skály a venkovní část je kryta jen plachtou na bytelné, kovové konstrukci. Interiér je propracován do nejmenšího detailu. Dřevěné stoly a židle jsou osvíceny kovanými lustry a svítilnami po stranách s propracovanými motivy. Kované zábradlí na kraji skály je osázeno truhlíky s květinami, a aby se nestalo, že něco propadne do moře, jsou za zábradlí vloženy skleněné tabule, které jsou prakticky neviditelné, ale chrání zároveň proti větru. Sedli jsme si do rohu restaurace, ke kulatému stolečku, odkud byl skvělý výhled jak na moře, tak i na zbytek restaurace, kde se na druhém konci předváděl kuchař u otevřeného grilu a dělal tak přihlížejícím show.

Brána do pevnosti - Mys Kaliakra

Brána do pevnosti – Mys Kaliakra

Venkovní část restaurace je celá průchozí a lze z ní jít až na konec skály, k malé kapličce, která je na úplném konci útesu a také do muzea Kaliakry, kam jsme se již bohužel nedostali, protože měli zavřeno. Nově je vybudována i vyhlídka na moře u kaple, u níž stojí další velká socha a cestou k ní míjíte i obrazy tesané do samotné skály.

Restaurace zasekaná do skály - Mys Kaliakra

Restaurace zasekaná do skály – Mys Kaliakra

Noc a tma se blížily rychle. Teprve mimo naši středoevropskou civilizaci jsem si uvědomil, co je to být mimo světelný smog a jak může vypadat tma, která se dá krájet. Ve chvíli, kdy svítil měsíc, bylo vidět asi dva metry před sebe a na kratší vzdálenost dokonce rozeznáte obrysy. Do dálky vidíte jen černý horizont. Cesta vozem se v neznámém terénu s větším množstvím zatáček zpomalila, protože mimo osvícené části vozovky nebylo vidět z auta nic.

Sunny Beach před východem slunce. Překrásné místo...

Sunny Beach před východem slunce. Překrásné místo…

Vraceli jsme se do Ravdy uprostřed noci a nakonec jsme byli únavou donuceni zastavit na jedné čerpací stanici a dát si pár hodin šlofíka. K Sunny Beach jsme se vraceli nad ránem a v 6 ráno se naskytla příležitost, jindy velmi rušnou pláž, vidět i ve stavu, kdy na ní nejsou tisíce osob, ale pouze my a několik málo poslední odpadlíků po rušné noci, protože jak nám bylo řečeno místními, Sunny Beach je Las Vegas Evropy. Hodně obchodů i restaurací v centrální části pláže bylo otevřeno nonstop a všude bylo i přes pokročilou hodinu plno lidí. V nedalekém obchodě jsme nakoupili snídani, pojedli u pláže a pomalu se vydali do hotelu. Nemohli jsme se dočkat na sprchu a zasloužený spánek…

Jiří

  1. Katka Odpověď

    Krásně se čtou Vaše řádky, při nichž jsme se vrátili o pár let zpátky, kdy jsme Bulharskem cestovali my. Bulharsko je úžasná země a jen, co děti povyrostou, vydáme se tam znovu.

    • jirka Odpověď

      Dobrý den Katko, děkuji.

      Nedávno s námi cestovala i rodinka s 2 ročním dítětem a byli spokojeni, že žádné obtíže na cestě, ani na místě neměli. V dnešní době si myslím, že pokud umí dítě chodit, můžete směle vycestovat a užít si pobyt. V Bulharsku je neuvěřitelné množství vyžití a množství historických památek a příležitostí k výletů mě mile překvapilo. Doporučuji Třeba Delfinárium. :)

  2. Lenka Odpověď

    Pekný článok, musím súhlasiť, že Bulharsko je krásne. Tento rok sme boli v Prímorsku a cestou domov sme sa zastavili na Kaliakre, krásna čerešnička na záver dovolenky. Stihli sme to skorej, cca o 16.00, z Kaliakry bol nádherný výhľad na útesy, more malo krásnu farbu, super zážitok. Stihli sme aj múzeum. Piaty rok po sebe v Bulharsku a stále je čo navštíviť a obdivovať :)

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>