Ravadinovo – Novodobý zámek

V půli našeho pobytu v Bulharsku a projetí celého severního pobřeží byl čas zamířit na jih. Ubytování jsme měli v městečku Tsarevo a cestou jsme chtěli projet co nejvíce letovisek a nakonec vyjet až na Tureckou hranici k obci Sinemorets, kde jsme si užili jedno nádherné odpoledne na koňském hřbetě při procházce po místních útesech a pláži.

Zámek je vidět již z hlavní cesty.

Zámek je vidět již z hlavní cesty.

Cestou ze Stanny Courtu z Ravdy, jsme míjeli historický Sozopol, který jsme navštívili po zpáteční cestě a u něj se nachází obec Ravadinovo, kterou nám majitel hotelu doporučil jako úžasné místo, protože tam místní milionář postavil novodobý zámek. Nikdy dříve jsem o podobném místě neslyšel a vždy jsem si myslel, že doba zámků a hradů je dávno minulostí. Počítal jsem s větší vilkou, která bude mít pěknou zahradu a nějaké doplňky okolo. Příjezd na místo nás ale ohromil. V dnešní době skutečně někdo začal stavět nový zámek, úplně od základu na rovné louce.

Parkoviště chce ještě trošku dotáhnout.

Parkoviště chce ještě trošku dotáhnout.

Ravadinovo se rozkládá jen pár minut autem od hlavního tahu z Burgasu na jih, dalším sjezdem za exitem na Sozopol. Cesta se rapidně zhoršuje a než jsme dojeli do obce, potkali jsme jeden povoz s koňmi a nějaký podomácku vyrobený traktor. Zámek je vidět už z hlavního tahu i příjezdové cesty k obci. Ze silnice k Ravadinovu odbočujete na nezpevněnou komunikaci těsně před cedulí označující začátek obce. Parkuje se normálně na hlíně před branou zámku. Parkovné po Vás nikdo chtít nebude, nečekejte ani moc komfort při vystupování nebo cestou k bráně. Celá pláň je z mírného svahu a při naší návštěvě byla silně rozryta těžkou technikou. Připadali jsme si jako na staveništi a v tomto pocitu nás utvrzovala i různě poházená stavební technika okolo.

Zámek je jen hrubou stavbou.

Zámek je jen hrubou stavbou.

Dorazili jsme pěšky k otevřené bráně postavené z cihel a oblepené kameny, u které nás vítala slečna s nataženou rukou a hned chtěla 10 Lev za osobu za vstup (cca 140,-Kč). Oznámil jsem ji, že mám jen eura a nejmenší bankovka je 20€. Vůbec ji to nevadilo, přišla mi snad ještě radši a nedbaje na aktuální kurz 1€=1,95Lev, si vzala naši 20 eurovou bankovku a vrátila nám 20 Lev a 2 lístky od vstupu. Slečna nám ještě prozradila, že vstup je jen na pozemky zámku a že do interiéru se nedostaneme, protože ještě není dostavěn.

Za branou se celý pozemek dále svažoval mírně dolů, ale povrch z hlíny vystřídala zámková dlažba. Před námi se konečně objevil objekt v celé své kráse a my konečně pochopili, proč je všude obrovské množství ptáků. Zámek, jak řekla slečna u vstupu, skutečně ještě nebyl dostavěn, a celý byl vlastně jen velmi hrubou stavbou. Jednalo se jen o obvodové zdivo, které bylo zdobně obloženo kameny, porostlé popínavými květinami. V celém objektu nebylo jediné okno, které by mělo skleněnou výplň a toho využívaly větší či menší ptáci, aby si v interiéru v poklidu zahnízdili.

Socha zobrazující majitele

Socha zobrazující majitele

Před samotným objektem zámku se nachází obrovská socha rytíře bez helmy s malým andílkem po straně, která je vyobrazením samotného majitele zámku. Socha stojí na kamenném podstavci, ze kterého z druhé strany tryská voda do malého jezírka za ním.  Odtok z jezírka nikdo neřešil a voda po přetečení spodní hrany fontánky vytéká na dlažbu a volně pokračuje do zahrady.

Voda z fontány volně vytéká do zahrad.

Voda z fontány volně vytéká do zahrad.

Snažili jsme se obejít zámek, který je nejdominantnějším prvkem na pozemku, z pravé strany a narazili jsme na nedostavěný plácek, který bych si dokázal v budoucnu představit jako velký taneční parket. Jeden z dělníků právě ručně vkládal skleněné, barevné kuličky do spáry mezi dlažbou a tvořil tak velmi zdobné ornamenty.

Je libo uspořádat akci s přáteli? Místa je dost.

Je libo uspořádat akci s přáteli? Místa je dost.

Nechtěli jsme jej rušit, proto jsme udělali jen několik fotek a přešli dále do zahrad, kde se volně potulovali pávi a dokonce jsem prvně v životě viděl malé, jen několik dní vylíhnuté pávy, o které se ještě musela starat pávice.

Pávice s pávátky

Pávice s pávátky

Zahrada je terasovitě řešená. Horní část je na stejné úrovni terénu jako zámek, o jedno schodiště níže je větší množství okrasných keřů, květin a při naší procházce zde pobíhalo asi 10 pávů, tato část je uzounká a bez chodníčků, proto jsme sestoupili kolem fontány, ve středu schodiště, ještě o jedny schody níže, které vedly až k rybníku s bílými i černými labutěmi, a dokonce jsme zahlédli i šlapadla.

Zahrady jsou terasovité.

Zahrady jsou terasovité.

Nacházeli jsme se v nejnižší části zahrad. Okolo větší části rybníku bylo okrasné zábradlí, u něhož nechal majitel rozestavět posezení a vybudoval bar/kavárnu. Neměli jsme zájem hned vysedávat, prošli jsme jen okolo a postupovali dále okolo rybníku, dále po pozemku, až mezi stromy na protější stranu, kde byly ukryty ohrady a kurníky pro drůbež, pávy a další ptactvo, které se na pozemku volně pohybovalo. Narazili jsme dokonce na králíka! Dále tímto směrem nebylo kam jít, vyfotili jsme si jednoho páva, který se rozhodl ukázat nám svůj rozvinutý vějíř z per, a vyrazili jsme druhou stranou okolo vody zpět.

Asi jsme se mu líbili. :)

Asi jsme se mu líbili. :)

Po vystoupení ze zahrad zpět přímo pod zámek, vedla cestička dále okolo fontány ke stavbě, kterou byla nově dostavěná kaple. Kaple byla kruhového tvaru (rotunda) a uvnitř, i přes hrubou stavbu, na mnoha místech již velmi detailně zdobena. Okna tvořily mozaiky, strop začala pokrývat nedokončená malba a oltář byl od zbytku prostoru oddělen kovanou mříží.

Kaple vedle zámku.

Kaple vedle zámku.

Před kaplí jsme nalezli ještě další plácek s dlažbou, na které bylo rozmístěno větší množství formiček i již hotových výlisků nových andělíčků nebo jiných prvků, hojně používaných při stavbě. Největší zastoupení ale měly sádrové, půl metru velké žáby, které byly rozmístěny po celém pozemku. Našli jsme je v zahradách, na chodnících, u fontán, dokonce na zdech lemující celý pozemek byla jedna vedle druhé. Do té doby jsem si neuměl představit nikoho, kdo by tak miloval tyto živočichy. Komu by nestačily sádrové žáby, tak dále za pláckem byl malý okrasný rybníček, který kvákal o sto šest. Přes rybníček vedla úzká lávka, které byla několikrát lomená a nevedla tak rovně na druhý břeh, ale končila pod prapodivným úhlem na úplně jiném místě, než by člověk čekal.

Žabí vojsko. Asi zde bude žít žabí král.

Žabí vojsko. Asi zde bude žít žabí král.

Lávku jsme zdolali velmi rychle, protože okolo ní i na ní se popínaly kvetoucí rostliny a až někde v půlce jsme si uvědomili přítomnosti velkého množství včel, vos a dalšího nepříliš milého hmyzu, který začínal dotírat. Dovedla nás nedaleko skalky, která končila kousek od zámku.

Most přes jezírka.

Most přes jezírka.

Jen náhodou jsme si všimli, že okolo ní vede úzký chodník a ztrácí se přímo ve skále. Jako velmi zvědavý člověk mám pocit, že musím všechno vidět, zažít a navštívit, a proto jsem spěšně vyrazil směrem, kde končil výhled na chodník. Dost mě překvapilo, když jsem objevil schodiště svažující se do sklepení, kam přes tmu nebylo dále vidět. Vyrazil jsem dolů nedbaje výrazu přítelkyně a postupně jsem u sestupování zjišťoval, že prostory dole jsou osvětleny velmi tlumeným světlem.

Podzemní prostory.

Podzemní prostory.

Dole ve sklepení jsem zůstal stát dalším ohromením, co vše je člověk schopný vymyslet a udělat. Stál jsem na kraji obrovské místnosti s klenutým stropem několik metrů vysokým a na délku bych odhadoval někam ke 15m minimálně. Místnosti dominoval několik metrů dlouhý, z masivu vyrobený stůl s židlemi většími než jsem byl já sám. Okolní zdi zdobily obrazy a výjevy z dob dávno minulých a před nimi v malých rozestupech stály nablízkané zbroje, v některých případech ve velmi moderním a hrůzu nahánějícím provedení.

Rytíř v moderním provedení.

Rytíř v moderním provedení.

Místnost končila malým průchodem, který vedl na schodiště a ještě o minimálně půl patra hlouběji do země. Vstoupili jsme tak do obrovského podzemního sálu s několika ozdobnými sloupy ve středu a velikostí dvojnásobku místnosti předchozí. Tato místnost zřejmě běžně sloužila pro sešlosti nebo jiné oslavy. Opět v ní byl obrovský stůl, tentokrát však ne tak mohutný, stále ale z masivu a pro dost velký počet osob. Okolo něj již nebyly velké židle ani křesla, ale jen praktičtější lavice. Výzdobu na zdech vystřídaly z obrazů a brnění výklenky, ve kterých jsme ke svému překvapení nalezli velké množství lahví s vínem. V celém sklepení jich byly stovky. Zarážející bylo, že nikdo nic nehlídal. Stačilo zde přijít, vzít, vypít a odejít a nikdo by si ničeho nevšiml. Na stole se dokonce nacházely i nějaké rozpité a malý obnos drobných peněz, kdoví po kom.

Druhé sklepení sloužilo jako sál a vinný slípek najednou.

Druhé sklepení sloužilo jako sál a vinný slípek najednou.

Celý prostor byl bez denního světla, přitom byl prostoupen příjemným mdlým světlem, které vycházelo z LED pásů ukrytých u stropu. Strop byl pokrytý krystaly a jinými zvláštními útvary, které světlo odrážely a lomily do nejrůznějších směrů.

Chodníčky všude po pozemku jsem udržované.

Chodníčky všude po pozemku jsem udržované.

Pro prozkoumání všech zákoutí jsme nakonec vyšli zpět na denní světlo. Cestou nás minuly dvě vlaštovky, které si ve sklepeních udělaly hnízdiště. Pomalu jsme šli směrem k bráně a autu. Museli jsme dát přednost ještě jednomu pávu, který nevypadal, že by ho naše přítomnost, kdo ví jak, vyvedla z míry.

Návštěvu jsme si velice užili a můžu toto místo klidně doporučit.

Jiří

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>